Příčná Irská Flétna

 

 

Další varianta toho jak hrát na tento jednoduchý šestidírný nástroj zase trochu jinak. Irská příčná flétna je tradiční nástroj nejčastěji ze dřeva.  Velikostně se pohybuje kolem 50-70cm, nejčastěji bývá dřevěná nebo plastová.

 

Hra na tu to flétnu má společný s Penny whistle jen prstoklad. Největší rozdíl je na první pohled v příčném držení. Po první zkoušce do takové flétny fouknout zjistíte že prakticky nemožné ji na první začátečnické fouknutí ideálně rozeznít. Chce to cvik a výsledky se postupně dostaví. Většina lidí radí nestažit se zahrát hned nejhlubší tón ale jen flétnu držet a foukat přes hranu rtu směrem dolů jako do lahve od piva. Po troše cvičení se postrupně přesouvejte k nižším a nižším tónům až dosáhnete na nejnižší a po té cvičte přefukování na druhý registr. Protože jsem lama a tyhle cvičení mě nebaví, zkoušela jsem rovnou foukat melodie které jsem znala z paměti ze hry na penny whistle. Ze začátku to bylo uplně na prd. Nedalo se to poslouchat a flétna funěla a skřípěla. Po několika odehraných hodinách se to zlomilo a flétna začala hrát ne uplně ideálně ale jednotlivé tóny začaly hezky navazovat a prsty už nebyly tak v křeči. Nutno poznamenat že jsem v této hře na flétnu uplný samouk a pokud si toto čte nějaký zkušený hráč asi se bude plácat do čela :) Ale tento blog je opravdu myšlen od lamy pro lamy.

 

 

Když hrajete na příčku, je dobré si vytvořit pomůcku pro správné nastavení rtů. Já používala německou souhlásku "Tü". Spodní ret vám to posune pod horní a vzduch směřuje dolů do flétny.

 

Pro mě je překážkou v dlouhodobějším hraní v kuse že flétna se "unaví" stejně jako se unavím já. Když vezmu flétnu do ruky odpočatá. Rozezním jí na první pokus a zahraji čistou melodii. Čím déle hraji začínají mě bolet ruce, záda a stahují se svaly. Flétna na to reaguje šumněním a při přechodu z jednoho registru do druhého někdy jen foukáte a zvuk nikde... Prostě jsou to vaše druhé mimotělní hlasivky a s přiškrceným krkem se taky mluví špatně.

 

Pokud se učím novou melodii části si přehrávám na penny whistle kvůli chycení rytmu a prstokladu. Když to mám zvládnuté přejdu na příčku a přehraji to na ní. Urychluje mi to učení se nových věci protože odpadá komplikace, kdy se na příčce snažíte tón vyloudit a on nikde.

 

Myslím že je nutné hrát pravidelně, ale přijde mi zbytečné hrát hodinu v kuse. Mnohem víc semi osvědčilo hrát dokud to jde, potom flétnu odložit a jít dělat něco jiného a za chvíli se kní vrátit. Takto to v rámci možností dělám i několikrát denně. Ale je to asi na individuálním cítění

 

 

Tohle je ta moje :)